Je to taky město nedaleko gruzínských hranic, kam nás náš kamarád Martik vzal na pracovní cestu. Martik je ajťák, takže náš úkol zněl trochu podivně - vytvořit síť pro ctihodnou Sestru Hakintu a jí podrobenej úřad. Dvě Sestry žijou v jednom obřím starým domě, kde se přes den starají o místní děti. Místo vesměs magické, zahrada spíš hororová, sabáky rozzuřený. Ale uvnitř klid a mír a všude Bůh, protože to tak u Sester bývá. Kdo si myslí, že byla na zátěžáku zbytečná ta sekce o připojení k internetu - nebyla! Leč jedniný, co ve mně z té celé přednášky zbylo, byla vzpomínka na speciální kleště. A když je pak Martik vytáhl ze své tašky, tak jsem na sebe byla zase chvilku pyšná. A pak jsem se naučila vyrábět ten kabel celej, tak jsem byla ještě pyšnější. Sestry nás pozvaly na výbornej oběd a pravou francouzskou čokoládu, což bylo něco! Děcka mě rozmetly v pexesu a potom přišlo na řadu koukání na televizi v italštině. No, obraz měly dobrej... Všechno bylo moc hezký, celá posádka z Gyumri dostala růžence na památku, kterej jsem zejména já po cestě zpět využila hned několikrát, protože kombinace arménská silnice - ruská kára je sice jediná možná, ale když za volantem sedí arménskej šofér s cigárem, kterej věří, že je s obrázkem Krista zastrčeným za zrcátkem nesmrtelnej, tak to bývá krutý. Asi jsme trhli rekord na trase Tašir-Gyumri, ale nakonec to dobře dopadlo. Abba a ruský hitovky nás neopustily ani v té nejvypjatější chvíli, takže byl důvod se cítit jako na cestě s Mamkou, Jarkou, Kikou a Prcmenem do Chorvatska, když nám bylo 13.
Protože už pomalu roztává sníh a Gyumri se mění před očima, vypadá všechno daleko jinak. Ženy tančí celý dny s košťatama po ulicích, chlapi řídí jako blázni a troubí jeden na drůhýho, maršrutky jsou pořád stejně napěchovaný, ptáci v Aregaku mají "honeymoon" a moje srdce začíná bít tím vším daleko silněji.
A pro ty, co mě milujou - ti Armnéni mě snad znovu naučí jíst jahody! Už jsem je tady měla asi třikrát a bobly...
Zítra vyrážíme do hlavního. Yerevan style!
RÁDIJO JEREVAN! vysílej a přijímej vlny. tvé vyprávění o cestování mě mluví z duše...v té kaře nezapochybuješ, že to funguje... neb no rulles avšak vše v cajku... jsem na stejné vlně*stále a forever.
OdpovědětVymazatasi nebo určitě nejlepší post. hlavně to s tím cigárkem...
OdpovědětVymazat