"Holky, něco vám musím říct, nezlobte se na mě pro to, neberte to osobně, říkám to kvůli vám, abyste si zbytečně nenadělaly problémy... Jste hodný holky, ale to smrkání - tady u nás je to prostě kulturně úplně jinde, tady nemůžete troubit jako zvířátka." Konečně jsme pochopily, proč se na nás celá maršrutka vždycky otáčí a propadá v záchvat smíchu...
A taky jsem včera propadla podežření, že nás tady jedna paní chce provdat. "Děvčonky, dejte si ještě kafíčko, no, tady si vem ještě konfetku, pěkně baštěte (odběhla do obchodu koupit zákusky), vem si, a ještě jeden, já mám syna, on hned příjde, odkaď že to jste, z Německa? Z Česka? No, to je jedno... Krasivie děvčonky, tak on tu hned bude, počkáte, ne?" Vypily jsme kofe, paní nám vyvěštila budoucnost z kávové sedliny, "vidím tady dobrou zprávu do dvou dnů, intimní rozhovor a šťastnou cestu někam daleko". Pak přišel synek z raboty, my jsme byly na odchodu, tak se podíval a zase odkráčel. "Holky, než odjedete, tak se určitě ještě stavte!!"
miluju tydle příběhy. true story !!!
OdpovědětVymazatchci vííííc !