Chvílema jsme v Aregaku, tj. centrum pro děti s postižením, chvílema na Home Care, domácí péči. S dětma je to fajn, ale bavte se, když neumíte jazyk. Prozatím volíme spíš neverbální komunikaci, ale jak který dítko s náma má tu trpělovost. Já se teda osobně nedivím, protože já bych to taky nevydržela:) Na HC je to lepší, protože většina babušek a dědušků umí aspoň něco rusky. Nicméně ta zkušenost není úplně zadarmo...
Hodně přemýšlím o sociální práci jako takové. A taky o tom, jak moc je důležitý pobírat co nejširší kontext, než se člověk do něčeho pustí. No, ono to asi platí pro všechno, nejenom pro sociální práci...
Dneska jsme byli ve Vanadzoru, což je další město, kterýmu zemětřesení změnilo tvář. Tak to vypadá, že se tam pozdej nějakej ten den zdržíme. Ale teď ještě ne, musíme si dosytosti užít obrovských kalužin a kouřících řidičů maršrutek, místního trhu a všeho, co se dá v Gyumri vidět, cítit a zažít. See you!!
Vendi, držím Vám pěsti... určitě to není lehké. Je super, že Tě tu tak můžu sledovat... takže se těším na další životní útržky z cest :) papa a ať se Vám daří. Kiki
OdpovědětVymazatdiky Kiki! zase prihodim nejaky fotky, at vidite kus sveta:) diky za podporu :*
OdpovědětVymazat