V Gavaru jsme se setkaly se zaměstnanci charity, s parádním Arou, kterej se nás ujal, jako bysme byly jeho vlastní, s jeho dcerou a s Dianou, která se narodila v Rize, ale je to Arménka jako poleno. A na další den taky s Andranikem, kterej nám nalil do žil přesně to, co nám (nebo teda aspoň mně) tam pár dní dost chybělo. Šlo o jedno z těch setkání, který trvají všehovšudy hodinu, ale zůstanou ve vás hodně dlouho.
Původně jsme chtěly jet do vesnice Chkalovka a do Sevanu dojít pěcháro, ale nakonec jsme jely do města Sevan busem, kde jsme natrefily na místního devatenáctiletýho borce, kterej byl tak hodnej, že nás vzal po městě a taky k jezeru. Arméni jsou "gasti-prijemnej" národ. Akorát někteří mužové až moc, tak se musí vybírat pečlivě. A tenhleten Telman byl tak akorát, tak jsme s ním strávily dobrý dvě hodiny.
A taky se pomalu ale jistě proměňujeme v rodilý Arménky, protože kdybyste viděli, jak brilantně jsme stoply autobus v Yerevanu, tak byste nás asi nepoznali. No, nejspíš je na čase změnit lokál... Ale budeme to zase my?? Jasně, pozměněný, ale MY.
***a něco pro motoristy***
Poprvé - a kak žal naposled - jsme jely po arménské hájuej. Na malej moment jsem pojala přesvědčení, že se tady fakt jezdí regulérně v levým pruhu a že předjíždění zprava je naprosto legální...
Hayrivank
Noratus
Žádné komentáře:
Okomentovat