24. duben a všechno, co se k němu váže

Jako každej rok, i letos se děly velký věci. 23. večer a 24. dubna si celá (ale opravdicky celá) Arménie připomíná jednu z nejhorších dějinných událostí, genocidu z roku 1915. V tomhle roce (ale taky před ním) Turci zmasakrovali, ztýrali a nejhnusnějšími způsoby zavraždili 1,5 milionu Arménů a zabrali většinu jejich území. "Venu jan, dřív byla Arménie velká od jednoho moře k druhýmu. A teď?!" Teď je malá, se špatnými vztahy se dvěma (ze čtyř) sousedy, chudá a zubožená. Ale pořád hrdá a živoucí!
23. dubna večer jsme se účastnily pochodu na uctění památky obětí, která byla vlastně něco jako demonstrace. Pálily se vlajky, pěly se národní písně a pokřikovaly se hesla. Nejdřív jsem z toho všeho byla zmatená a nesvá, ale když jsem se potom přidala k charitním dobrovolníkům a jela do Yerevanu položit obří věnec na Dzidzernagapert (veliký monument čnící nad městem) a tam viděla ty statisíce lidí, tak mi došlo, že to není minulost. Je to něco, co v lidech prostě je a dlouho bude...

Arménské vztahy s Tureckem - to je něco jinýho než náš pohled na Německo; Německo bylo souzeno a odsouzeno a nikdo (krom pár dementních nácků) o holocaustu nepochybuje. O arménské genocidě Turecko tvrdí, že to vlastně genocida nebyla, prý jen "obyčejná" válka. Takovýhle tvrzení se nedá odpustit...

*Ptala jsem se několika lidí, proč zrovna 24., prostě se to tak ustanovilo.

 památník nedaleko vesnice Jajur

 Dzidzernagapert