Poprubujte...

photo by Armen jan

Barev dzez

Takže... Včera první sedění v arménské hospodě nad arménským pivákem s pravýma Arménama. Multikulty večer v angličtě mixované s ruštinou, říznuté arménštinou s nemalou dávkou češtiny... Tostů bylo hned několik - na Zdarově, na international friendship, na zapalovač, na Startky, na pravou arménskou Marlénku (kterou ale neměli), na mafiána z Arménie žijícího v Česku... I like it!!
Ale bylo toho mnohem víc. Zážitek, na kterej se nezapomíná - srdeční beat, Bůh visící na kříži, Ty, já, My, všichni... Srdce, který má v sobě sedm mečů, ale bude tu navěky a nikdy nevykrvácí... Přemýšlejte o tom...
A děti, jejichž úsměv je upřímnej a hřejivej stejně jako vycházející slunce nad Kavkazem.

Ochutnávka...

Zdes vidis - Bog jest!

Vtipny to bylo uz od zacatku - nejdriv nam v letadme pusili film o tom, jak si vypnout mobil a jak se nemame odpoutavat, ze to prej pilot doporuceje, pak zmizely schody, zacali jsme couvat... A pak jsme zase najeli zpet, schody se vratily a my jsme seznali, ze neco neni OK. No, a pak jsme se evakuovali. Po 30 minutach jsme se zase vratili, a pak uz pod nama bylo Cjernoje more. A pak uz viza - prvni kontakt s armenskou ozbrojenou slozkou, nastesti jen pres sklo. Pak jeden ztracenej cemodan, rustina, anglictina, ruce, nohy, I can not do for you in this moment... A pak Gyumri - Caritas, uplne bozi Flora s Dianou, dva Armenove a dalsich asi dvacet lidi... Armensky kaficko a domaci buchta a marmelada... A taky nas pokojik jako ze sna - s teplou vodou a ted uz se dvema postelema.Vsude je sice hrozna zima, ale to vubec nevadi. Jsme prece na Kavkazu! (a na noc mame primotop).
Slova jsou slova, pocity zustavaji nadal uvnitr srdce...
Myslim na Vas.
"Slnce jest Zizn!" neda se nez souhlasit - kdybyste to videli...

Takže...

Zítra nastane den D, takže předodletní bilance - krosna zeje prázdnotou, chybí napsat dva tři maily, chybí dostat odpovědi na milion nevyřčených otázek, chybí akutní bypass... Rostou moje očekávání, rostou mi hromady oblečků a harampádí v pokojíku na zemi... Nevím, co mám a co ne, zatím je to všechno pořád hrozně moc v mlze a dálce... Zítra bude velkej den, nebo spíš velké noc. Poprvé v životě pokořím hranici kontinentu, výškovou hranici ve vzduchu a dost možná i svou vnitřní hranici... Každopádně vězte, že na Vás všechny budu myslet, protože to je tak nějak moje podstata...